Poznámky k ranní temnotě v Kalkatě

Robert Hirschfield se potuluje Kalkatou za úsvitu, kde se prozatím ocitne téměř sám.

Kluk vstane, aby zasténal a otevřel mi bránu hotelu. Stejný chlapec pracuje v každém hotelu, kde jsem v Indii kdy byl. Tenký, hnědý, tichý, jeho úsměv obklíčený svalnatým zamračením.

Nakloním se do temnoty 5:30 ráno v Kalkatě. Řidič rikša říká: „Matka dům.“ Druhý řidič rikša říká: „Matka dům.“ Myslím na dvě hodiny oznamující hodinu.

Ve svých kovových táhlech na Sudder Street mě chtějí vzít do misionářských sester Charity House Matky Terezy. Moje židovská tvář, nos směřující k vyrovnaným getům, není překážkou.

Moje tvář je spojena s kapsou teplých rupií. Jejich prázdné břicho se mi začíná otáčet v kapse. Matka Teresa a bohyně Kali jsou dvě místa ženských mocností tohoto města. Tvář staré jeptišky se na tebe dívá z hnijících zdí, restaurací, vchodu do jejího domu za smrt umírající Kali Temple v Kalighatu.

Jednou jsem sledoval, jak se někteří navštěvující američtí kněží valili z jejich taxi, těla nízko k zemi, běžela, jako by se dostali pod palbu rakety. Byli vystrašeni davem hinduistických poutníků s jejich krvavě červenými květy pro Kali.

Někdy budu stát u mostu Howrah a všimnu si, jak rychle se každý volný palec prostoru pokryje lidmi. Jsem si jistý, že pokud se nebudu pohybovat dostatečně rychle, utopím se pod indickými kroky. V mé mysli píšu vedení Telegraf: Starší novinář šlapal k smrti. Byl příliš pomalý.

Což mě přivádí zpět do 5:30 před hotelem Diplomat. Mezi cestovními obchody a sušenkami a nápoji, zavřené, je prázdný prostor. Jev jako úžasný jako sněžení v Kalkatě. Světlem, navštěvuji strašnou sádrovou bustu Tagore. Zdá se, že napsal část své poezie na číslo 10 Sudder, moje adresa.

Řidiči rikša čekají, až na mě dobře vychýlí duchové dorazí s Tagore. Možná budu připraven probudit jeptišky v mateřském domě z jejich cudných postelí.

Komunitní připojení

Další informace o Indii naleznete v nedávné fotografické eseji o Holi, Festivalu barev.